Městská část Praha - Královice

Historie

Stručně z historie

Na konci prvního tisíciletí n.l. se v okolí dnešního kostela sv. Markéty nacházelo slovanské hradiště. Hradiště bylo dvoudílné, opevněné valy s příkopy a dřevěnými hradbami. Do jeho prostoru (rozloha 7,5 ha) se vcházelo z jižní a východní strany. Dnes jsou patrné pouze zbytky dvou příčných zpevněných valů, z nichž lépe zachovalý je vnější asi 340 m dlouhý. Podle starých kronikářů zde později stál královský hrad neznámého jména, jehož zbytky jsou možná zazděny do kostela sv. Markéty.

Historické osídlení potvrzuje také nález nádob s popelem a bronzového křížku (8 cm velký, Kristus se sluncem, měsícem a andělem) v roce 1860 na pozemcích č. p. 7 a 8. Nádoby s popelem byly bohužel považovány za nezajímavé a rozbity, ale jsou spolu s křížkem důležitým dokladem toho, že v těchto místech bylo staré slovanské pohřebiště již od 9. stol. Unikátní bronzový křížek je uložen v Národním muzeu.

Nejčastějším uváděným rokem první písemné zmínky o Královicích je rok 1207, ale u několika důvěryhodných zdrojů se objevuje rok 1205 (např. u historika A. Sedláčka). První historicky doložení majitelé dvora v Královicích byli Suda a Sudislav z Královic.

Do počátku 14. stol. patřila část Královic českému králi (od toho je také jméno Královice odvozeno). Dalších sto let vlastní Královice a okolní vesnice církev (nejdříve vyšehradská kapitula, pak řád johanitů).

Mezi další historicky doložené vlastníky dvorů v Královicích patří mimo jiné Velfovicové, Mistr Jakub ze Sušice, Prokop z Lomnice, Jan Umrlý ze Suché.

Důležitými a dlouholetými pány byl rod Pechanců. Pechancové jako jediní z majitelů v Královicích skutečně sídlili. S největší pravděpodobností drželi v Královicích bývalý majetek církve, tzn. pět poddanských dvorů a gotickou tvrz, kterou nechali r. 1562 renesančně upravit.

Dalším z vlastníků královických dvorů je Mikuláš Skalský z Dubu a od roku 1596 Lukrécie Bohdanecká z Nečtin a její dcery a vnučky. Jiná část Královic patřila Tomášovi ze Závořice a od roku 1555 Rousům z Vrážova.

V roce 1623 bylo území na východ od Prahy odebráno původním vlastníkům a Karel z Liechtensteinu dostal od krále Ferdinanda II možnost skoupit tyto vsi za velmi nízkou částku 310 563 kop grošů (za Královice zaplatil 6741 kop grošů). Královice připojil k panství Uhříněves a tímto aktem se Královice dostaly pod správu Liechtensteinů na dalších 300 let. Do roku 1919 sídlili Liechtensteinové na zámku v Uhříněvsi. V roce 1945 jim byl majetek zkonfiskován.

Významnou postavou v liechtensteinské rodině byla Marie Terezie, vévodkyně Savojská. Spravovala uhříněveské panství a s ním i Královice od roku 1712 šedesát let. Vévodkyně byla známou dobrodějkou a mimo jiné financovala úpravu královického kostela sv. Markéty.

Rozsáhlé stavby a opravy hospodářských objektů financoval Alois Josef z Liechtensteinu v 30.-50. letech 19. stol. V 70. letech 19. stol. za Jana II. z Liechtensteinu proběhla druhá etapa stavebního rozvoje. Důraz byl kladen na zvelebení obce. V Královicích se v těchto letech postavil most přes říčku, obecní silnice, na pastvinách v okolí byly vysázeny višňové sady. Také se postavilo 11 nových domů, čímž jejich počet vzrostl na 51. V této době žilo v Královicích 386 obyvatel. Kromě rolníků zde bydlel i kovář, kolář, sedlář, krejčí, tři obuvníci, obchodník s obilím, dva kramáři, hokynářka a tabáčník. V obci byl také mlýn, dvě hospody a dvě cihelny. Z tohoto období pochází také boží muka - kříž s pozlaceným Kristem před hostincem pí. Veselé. Byl postaven r. 1857. Neogotická pískovcová zvonička se sochou Panny Marie před čp. 10 byla postavena r. 1887 p. Františkem Jedličkou.

Za dobré fungování obce byl od poloviny 19. stol. zodpovědný starosta (dříve rychtář) a devítičlenné obecní zastupitelstvo. Jeden hlas měl při rozhodování i kníže Liechtenstein. K obci v té době patřily politicky přičleněné osady Hájek a Stupice. Stupice se odloučily r. 1920, Hájek r. 1923.

Poklidný život obyvatel narušila první světová válka (1914-1918). Bohužel dvacet mužů z Královic se domů již nevrátilo. Obec nechala zhotovit žulový památník s vytesanými jmény padlých jako poděkování za jejich oběť.

Významnou stavbou meziválečného období je budova obecné školy. Vyučovat se v ní začalo 1. září 1921. Pan učitel začal vést obecní a školní kroniku se záznamy všech událostí spojených se životem v obci.

Kronikáři postupně zachytili meziválečné období i život v obci za druhé světové války. Popisují nám události spojené s vyvlastňováním majetku po roce 1948 a hospodaření Státních statků a později VÚŽV ve dvorech. Zaznamenali také stavby realizované v akci Z, což byla především prodejna potravin, chodníky a mostek přes Rokytku. Po roce 1989 došlo k rozsáhlému navrácení majetku původním vlastníkům.

Byla vybudována chybějící infrastruktura a kompletně zrekonstruována budova školy. Oproti jiným městským částem a obcím v okolí si Královice zachovávají svůj původní ráz s malým vlivem nové zástavby. Výrazem historické hodnoty lokality je vyhlášení „Chráněné urbanistické zóny Královice“ v roce 1991. Půvabné údolí Rokytky bylo v roce 1990 vyhlášeno chráněným územím „Zóna klidu Rokytka“.

Popis historických památek

Kostel sv. Markéty

Přibližně kilometr od středu obce se nachází kostel sv. Markéty. Stojí na ostrohu asi 30 metrů nad Rokytkou a společně s tvrzí tvoří zajímavou dominantu zdejší krajiny. Na místě kostela stávalo slovanské a poté přemyslovské hradiště. Na románských základech byl vystavěn gotický kostel. Pověst praví, že královna Guta (Jitka), dcera Rudolfa Habsburského a manželka českého krále Václava II., žila na královickém hrádku. Zde se jí roku 1296 narodila dcera Markéta a na její počest dala královna Guta přestavět hrad na kostel a nechala ho zasvětit sv. Markétě. Tato pověst není ale bohužel doložena žádným historickým pramenem. Neexistuje doklad, kdy a kým byl kostel sv. Markéty postaven. S jistotou můžeme říct, že první zmínka o kostele je až z roku 1364 a víme dále, že princezna Markéta se provdala za Boleslava, knížete vratislavského a lehnického, a zemřela ve věku 26 let roku 1322 v Hradci Králové při porodu syna Mikuláše. Oba jsou pochováni v královské hrobce na Zbraslavi s dalšími členy své rodiny.

Od poloviny 14. stol. vedle kostela stávala fara, kde přebývali duchovní správci zdejší farnosti. Zřejmě na počátku 15. stol. již kostel začínal chátrat, protože mezi lety 1406-1408 byl povolán pražský zedník Václav Uzydil, aby zde provedl opravy. Mohutná čtyřboká věž po straně hlavní chrámové lodi má renesanční úpravu (16. stol.) a je zakončena cimbuřím připomínajícím královskou korunu. Podle A. Podlahy právě tato výrazná ozdoba věže mohla dát vzniknout pověsti o královně Gutě, její dceři Markétě a hradu přestavěném na kostel.

Současný vzhled kostela pochází až z barokní doby. V roce 1739 byl pověřen přestavbou kostela českobrodský stavitel Tomáš V. Budil. Při této přestavbě byla s největší pravděpodobností věž snížena o jedno patro a vrchol byl upraven do dnešní podoby. Marie Terezie vévodkyně Savojská přispěla na přestavbu 1000 zlatými.

Po více než sto letech (1865) byl kostel sv. Markéty znovu opraven. Byla položena nová střecha, opravena byla věž a kostelní lavice. Z uhříněveského kostela byl přenesen oltář sv. Františka Xaverského.

Jednolodní kostel s obdélníkovou základnou má na severní straně sakristii a na jižní straně čtyřbokou věž. V průčelí kostela si můžeme všimnout dvou pilastrů, portálu se zvlněnou římsou a čtyřlistého okna. Nade dveřmi pod římsou se nachází spojený erb Liechtensteinsko-savojský. V bočních fasádách jsou osazena kasulová okna. Ve věži s atikou s renesančními štítky (ojedinělý doklad tzv. spišské renesance) je vyhrazeno místo pro zvony. V historických pramenech máme doloženy tři. První zvon s latinským nápisem a letopočtem 1537, druhý asi z konce 15. stol. s nápisem „Tento zvon jest udělán ve jméno boží, matky boží, Hanuš“ a třetí a zároveň největší zvon nese nápis „ A. D. 1792 tento zvon list jest ke cti a chvále Boží po jménem s. Markéty mučednice a panny obce Kralovic za velebného pána Františka Vejdy, faráře Ouřiněvského, od Jana Václava Kűhnera, zvonaře Pražského“. Tento zvon byl přelit ze staršího zvonu z roku 1596. Poměrně jednoduché vysvětlení, proč zde nebyly starší zvony než z konce 15. stol., najdeme v událostech za husitských válek. Husité potřebovali kov na zbraně a jednoduše kradli zvony z kostelních věží, aby je roztavili pro další využití. Také za jiného válečného období (první světová válka) byly zvony určeny k tavbě. Jeden byl od sv. Markéty odvezen nadobro, ale druhý byl naštěstí zachráněn v Uhříněvsi a vrácen zpět.

Dominantou interiéru je barokní oltář s obrazem sv. Markéty z roku 1861 od malíře Jakuba Husníka. Původní oltářní obraz sv. Markéty byl umístěn do postranní kaple ve věži. Po stranách hlavního oltáře stojí sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Jana Křtitele. Kazatelna pochází ze 16. stol. V sakristii je zazděna opuková gotická schránka s baldachýnovým ukončením na Svátosti oltářní.

Prestižní místo pro uložení ostatků dřívější honorace bývalo v prostorách kostela. U sv. Markéty můžeme u presbytáře najít jeden náhrobník s nápisem: Leta Páně 16.. dne…měsíce… urozený Pán Václav Semilský z Neudorfu, úředník na Auřiněvsi a Kolodějích, též leta 1616 dne 23. Februarii Anna Semilská, první manželka jeho, a leta 1617 dne 31. máje urozená paní Marie Semilská, rozená ze Semína, druhá manželka jeho, časný život své spasitelně dokonavše v Pánu zesnuly, jejichž těla, totiž paní Anny po pravé, a paní Marie po levé straně tohoto kamene, pana Vácslava pak uprostřed po tímž kamenem tuto jsouce pohřbena, radostného od mrtvých vzkříšení, a se všemi věrnými vyvolenými Božími očekávají. Jsme-li živy, Pánu jsme živy, pak-li umíráme a pak buďto, že živy jsme, že umíráme,Páně jsme“. Náhrobní kámen neobsahuje datum úmrtí p. Semilského. Možná zde není pohřben, nebo ho zapomněli vytesat. Na nevelkém hřbitově kolem kostela mezi hroby zvláště upoutají tři honosné hrobky.

Tvrz

Unikátnost královické tvrze vychází z jednoho faktu. Na našem území je málo dochovaných věžovitých tvrzí v takové podobě, jako má právě ta v Královicích. Mnoho jiných bylo zbořeno nebo byly v rámci pozdějších přestaveb začleněny do většího komplexu budov.

Vrcholně středověká stavba vznikla možná už ve 13. stol., první nezpochybnitelné datum je ale až rok 1388. V severní fasádě na úrovni prvního patra můžeme najít okenní ostění, které pamatuje právě konec 14. stol. V tomto století byla tvrz obehnána hradbami. Když si ji Pechancové z Královic zvolili v 16. stol. za rodinné sídlo, rozhodli se jí vtisknout tehdejší moderní renesanční ráz. Na jižní straně nechali také zvěčnit letopočet přestavby – 1562. Při této přestavbě dostala tvrz nové klenby, sgrafitovou fasádu a vysazené třetí patro, které snad nahradilo obdobnou konstrukci starší. Na jižní straně byly přistavěny tři prevíty (předchůdce toalet) nad sebou a k severnímu průčelí bylo dobudováno vnější schodiště. Tvrz z lomeného kamene je vysoká přibližně 20 m. Poslední patro, které je předsunuto na kamenných krakorcích, zakončuje valbová střecha.

Podle historika A. Sedláčka bylo možno ještě na počátku 20. století rozeznat interiérovou výzdobu ze 16. století. První patro zdobily malované stropy – jednalo se o kresby rytíře, páva, Neptuna a květin. Z tohoto patra se také vycházelo na pavlač. V prvním a druhém patře byly u oken zabudované kamenné lavice.

Poté, co Královice v roce 1623 zakoupil Karel kníže z Liechtensteinu, ztrácí tvrz svou rezidenční funkci. Je postupem doby začleňována do areálu hospodářského dvora, kde je využívána jako knížecí sýpka. Stavba tímto zacházením pochopitelně trpí, ale do kritického stavu se dostává až po roce 1945. V 80. letech 20. stol. se sice tvrz pokouší opravit její tehdejší uživatel (Výzkumný ústav živočišné výroby), přesto tvrz zůstává do dneška takřka v dezolátním stavu.